..... ukázka z připravované knížky:
Tato kniha je určena nejen začátečníkům, ale i zkušeným chovatelům nejen zebřiček. Tímto chci nabádat všechny chovatele a příznivce ptactva, aby si uvědomili provázanost všech činností a přístupu ke svým chovancům. Zde najdou rady a nápady i chovatelé domestikovaného ptactva. Uvádím zde podrobnou anatomi, povahu, popis mutací a jejich vznik, křížení mutací, výstavní pravidla, nemoci. Rozdělil jsem zde chov do několik úrovní, stejně jako zařízení a chovné metody. Uvádím nejen své zkušenosti, ale metody a názory ostatních chovatelů.
První zprávy o zebřičkách podává v roce 1790 Veillot ve své knize „Les oiseaux chanteurs“, píše o prvních dovozech do Evropy v letech 1805- 1809 ve 12-ti dodávkách. Jako první je též vědecky popsal, však až v roce 1817 a zveřejnil jej ve vědecké literatuře. Sám Veillot popsal zebřičku pod jménem Frigilla guttata. Další zprávy o jejich životě ve volné přírodě podal anglický cestovatel Johan Goud v roce 1850, který ji roku 1837 pojmenoval jako samostatný druh. Rod Taeniopygia vznikl až roku 1862 a uvádí ho Reichenbach.
Pod českým názvem zebřiček byli ptáci vystavováni v Praze roku 1880. Pod jménem zebřička a vědeckým názvem Taeniopygia castanotis je uvádí Karásek, přičemž se nezmiňuje o podruhu guttata. Jako první uvádíobě formy Rudolf Vít a používá české pojmenování zebřička šedá. Což se po několika letech ukázalo za zcela nevhodné, protože vytvořila několik barevných rázů a pojmenování bylo zavádějící. Proto byla přejmenována na dnešní název zebřička pestrá.
Zebřička pestrá ostrovní (timorská) jako podruh byla do Evropy dovezena až roku 1980. Ačkoli šlo o novinku tito ptáci se nestali tak oblíbenými jak jejich příbuzní a jejich chovem se zabývá jen několik nadšenců.
V současné době k importům nedochází, protože australská vláda zakázala vývoz veškerého ptactva roku 1498. Toto prohlášení je platné v podstatě do dnes, jedině v letech 1945 až 1960 nebyl plně dodržován a proto se zebřičky dostaly do celého světa.
Zebřičky jsou již chovány několik desítek roků a vytvořily nepřeberné množství barev a mutací.
Na obrázku je kresba od Petra Podpěry roku 1978 z knihy Cizokrajní ptáci v klecích astrildovití pěvci.